Lucie Hulová

„Pěstování nemusí znamenat krev, slzy a pot. Pěstuji vitální a zdravé plodiny jen za pomoci vyvýšených záhonů a základních zákonitostí přírody.“

„Pěstuj s láskou a pokorou.“

Jsem vášnivá pěstitelka, která miluje přírodu a život v ní. Svým bytím se snažím krajinu zatěžovat minimálně, to se také odráží v mém pěstitelském poslání. Kombinuji plodiny tak, aby se navzájem podporovaly a škůdce odpuzovaly. Jsem také žena milujícího muže, šťastná máma dvou pomocníků a sport milující bytost.

Příroda mi dělala společníka i na škole. Jsem inženýrka Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ale ani studium mě nepřesvědčilo o zarytém, klasickém, konvenčním pěstování, kdy je půda drancována jednodruhovým vyséváním, příroda je ničena průmyslovými hnojivy a pesticidy, které se používají na hubení škůdců.

Plánovat zahrádku jsem začala v roce 2010. Hned na začátku jsem narazila na spoustu úskalí. Představa o pěstování zdravých a vitálních plodin se nepotkávala s realitou. Měla jsem spoustu požadavků, z kterých jsem nechtěla slevit:

  • sklízení zdravé a vitamínu plné zeleniny
  • nezatěžování přírody, sebe ani ostatních průmyslovými hnojivy
  • zahrádkou jsem chtěla žít a ne ji mít za trest

A aby toho nebylo málo, pozemek je v mírném svahu a skládá se z jílovité půdy.

Dala jsem si pět plus pět dohromady a výsledek byl jasný, klasický záhon budovat nebudu. Jen ta představa, kolik práce bych musela vynaložit při obdělávání, mě děsila. A protože jsem tvor pohodlný a někdy i lenivý, tak jsem se začala pídit po jiných alternativách, které by mi ve všech směrech vyhovovaly.

Při hledání nejvhodnější varianty jsem narazila na zahradníka, který mě inspiroval. Pěstoval zeleninu na vyvýšených záhonech. Ta zelenina byla obrovská a krásná, pěstování mu šlo. Pro mě to byla rána z čistého nebe, to zjištění, že existuje něco, co vyhovuje mým a né malým požadavkům, bylo ohromující. Začala jsem tedy studovat klady a zápory vyvýšeného záhonu.

První záhon jsem založila v roce 2011. Přiznám se, že v tu dobu bylo okolí ještě skeptické a nevěřili v tak snadné obhospodařování, ale já se nenechala odradit. Protože jsem si doma chtěla pěstovat zdravé a chemicky nezatížené plodiny, rovnou jsem se při plánování osevního postupu zaměřila na smíšené kultury. Pěstování monokultur by nesplňovalo mé požadavky.

Osevní plán jsem si vypracovala na jeden rok. Nevěděla jsem, jak mi to půjde, jestli vůbec nový záhon bude fungovat, tak jak by měl. Během sezóny jsem plán musela několikrát předělávat, protože plodinám se ohromně dařilo a rostly jako z vody. Šlo to ráz na ráz, něco jsem sklidila a další vysela.

Můžu říct, že úroda byla výborná, zelenina byla zdravá, krásná a veliká tak akorát. Věřím, že výsledek byl ovlivněn vyvýšeným záhonem i dobrou kombinací plodin. Zahradničení mě úplně pohltilo, tato činnost mě začala nabíjet novou energií, cítila jsem se krásně. Když člověk vidí, jak vše snadno roste, jen za pomoci půdy, vody a dobré kombinace rostlin, je to prostě úžasné. Druhý rok jsem udělala další nové vyvýšené záhony.

Když si vzpomenu, kolik píle a odhodlání ve mně bylo, kolik času jsem strávila nad studováním záhonu, jak to vše funguje, nad samotnou technikou provedení a osevním plánem. Dobře zkombinovat plodiny, tak aby se navzájem podporovaly, nebylo jednoduché. Proto mi přijde škoda, nechávat si to pro sebe.